Série: Cesta k Longevity (2/6)
- Předchozí díl: 1. díl: Co ovlivňuje zdravé stárnutí a jakou roli může mít střevní mikrobiom?
- Aktuální téma: Inflammaging a chronický zánět
V úvodní části jsme si vysvětlili, že biologický věk není neměnný osud. Dnes se podíváme na jeden z významných mechanismů, který stárnutí provází a souvisí se ztrátou vitality i postupným poškozováním tkání.
Ve zkratce
- Inflammaging je dlouhodobá zánětlivá aktivita nízké intenzity, která provází stárnutí a souvisí se změnami imunity.
- Vědci zkoumají, jak s ním souvisí střevní mikrobiota a propustnost střevní bariéry.
- V projektu PROBIOSENIOR se při kombinaci kmenů IMC 501® a IMC 502® pozorovaly změny mikrobioty a vyšší SCFA oproti začátku studie. Výsledky u zánětlivých parametrů jsou nejednoznačné.
- Základem zůstává životní styl: strava bohatá na vlákninu, pohyb, spánek a zvládání stresu.
Jedním z významných procesů, které se pojí se stárnutím a vyšším rizikem chronických onemocnění, je dlouhodobý zánět nízké intenzity. Ve vědecké obci se pro tento fenomén ustálil trefný název: Inflammaging (spojení slov inflammation – zánět a aging – stárnutí) (1, 2).
Na rozdíl od akutního zánětu (například při říznutí do prstu), který je hojivý a po splnění své ochranné funkce přirozeně ustoupí, inflammaging je tichý, často nepozorovaný a dlouhodobý stav zvýšené zánětlivé aktivity. Imunitní systém zůstává dlouhodobě vystaven prozánětlivým podnětům. Inflammaging se přitom vzájemně ovlivňuje s imunosenescencí – postupnou změnou fungování imunitního systému spojenou s věkem. Imunitní odpověď může být méně účinná vůči novým infekcím, zatímco některé zánětlivé reakce zůstávají zvýšené. S věkem se mění i tvorba a zastoupení imunitních buněk, což může přispívat k horší obranyschopnosti a vyššímu riziku nepřiměřených imunitních reakcí (2, 3, 16).
Zjednodušeně řečeno, stárnoucí imunitní systém hůře reaguje na skutečné hrozby, ale zároveň může vytvářet více zbytečného zánětlivého „hluku“. Tento zánět pak dále zhoršuje jeho fungování, čímž vzniká začarovaný kruh (2, 3, 16) (Obr. 1).
Když tělo neustále „hoří“ malým plamenem, část energie buněk se přesouvá z jejich běžného fungování a oprav na udržování zánětlivé reakce. Chronický zánět a oxidační stres se pojí se změnami mitochondriální funkce, buněčnou senescencí a opotřebením telomer. Tyto procesy se mohou navzájem ovlivňovat. Mitochondrie – drobná „energetická centra“ buněk – pak pracují méně efektivně, takže buňkám zbývá méně energie na jejich fungování a opravy. Zároveň se mohou rychleji zkracovat telomery, ochranné úseky na koncích chromozomů. Při kritickém zkrácení telomer se buňka zpravidla přestane dělit nebo může podlehnout programované buněčné smrti. Výsledkem je horší obnova tkání. Inflammaging tedy není pouze průvodním jevem stárnutí, ale může k jeho dalšímu postupu aktivně přispívat (1, 2, 4, 17).
Střevní bariéra: proč ji vědci sledují při inflammagingu?
Jedním z míst, která mohou souviset s dlouhodobou zánětlivou aktivitou, je střevo. S přibývajícím věkem se u části lidí mění složení mikrobioty i fungování střevní bariéry; do těchto změn vstupují také strava, léky a zdravotní stav. Někdy se mění i propustnost bariéry, tedy to, jak snadno přes ni procházejí určité látky. Právě vztahy mezi mikrobiotou, bariérou a imunitou vědci zkoumají při inflammagingu (4–7) (obr. 2).
Střevní bariéra připomíná vícevrstvou ochranu. Výstelku střeva pokrývá hlen obsahující muciny a její buňky mezi sebou spojují těsné spoje. Společně pomáhají regulovat, co může procházet ze střeva do vnitřního prostředí těla. Když se jejich funkce změní, může se měnit i propustnost střeva; jde o jeden z mechanismů zkoumaných v souvislosti s imunitní odpovědí (5–7) (obr. 2). Bariéra je proto i jednou z oblastí, v nichž výzkum sleduje působení probiotik – v laboratorních, zvířecích i klinických studiích, zejména u onemocnění spojených s jejím narušením. Tyto výsledky nelze automaticky přenášet na zdravé lidi ani na konkrétní kmeny (9).
Jedním ze zkoumaných mechanismů je kontakt imunitního systému s bakteriálními složkami, například s lipopolysacharidy (LPS). Pokud se při narušení bariéry dostanou do vnitřního prostředí těla, imunitní buňky je mohou rozpoznat pomocí receptorů včetně TLR4. Následná signalizace může vést k tvorbě cytokinů – látek, které koordinují zánětlivou odpověď. Pokud takové podněty přetrvávají, mohou přispívat k udržování dlouhodobé zánětlivé aktivity nízké intenzity. Právě tento „zánětlivý šum“ se zkoumá jako jeden z procesů, které se podílejí na inflammagingu. Vztah mezi mikrobiotou, střevní bariérou a imunitou je však oboustranný a ovlivňuje ho řada dalších faktorů (5–7) (obr. 2).
Co ukázal výzkum vybraných složek?
Výzkum zdravého stárnutí sleduje také vztahy mezi střevní mikrobiotou, látkami vytvářenými mikroorganismy a dlouhodobou zánětlivou aktivitou. VITALbiom+® spojuje probiotickou kombinaci SYNBIO® s rostlinnými polyfenoly. Dostupné studie nám umožňují podívat se na jednotlivé části této receptury, i když jejich společný účinek v hotovém produktu nehodnotily.
- Co se pozorovalo ve studiích kombinace IMC 501® a IMC 502®: Kmeny Lacticaseibacillus rhamnosus IMC 501® a Lacticaseibacillus paracasei IMC 502® prokázaly v laboratorních podmínkách schopnost přežívat podmínky trávicího traktu, přichytit se na buněčné modely a inhibovat vybrané patogenní mikroorganismy (11). Už v dřívější 12týdenní, placebem kontrolované studii s 50 zdravými dospělými se po konzumaci potravin s těmito kmeny zvýšilo množství laktobacilů a bifidobakterií ve stolici (8). V projektu PROBIOSENIOR, plánovaném na šest měsíců (pětina účastníků ho kvůli pandemii covidu-19 zkrátila na tři měsíce), se po podávání kombinace SYNBIO® zaznamenalo zvýšení množství laktobacilů ve stolici a u většího počtu účastníků také nárůst bifidobakterií. Na konci intervence byla v probiotické skupině oproti výchozím hodnotám vyšší i celková množství mastných kyselin s krátkým řetězcem a butyrátu. Analýza zároveň ukázala klesající trend zastoupení Proteobacteria a rostoucí trend Actinobacteria a Verrucomicrobia. Výsledky se vztahují na zkoumanou kombinaci, dávku a podmínky projektu (10).
- Granátové jablko a mikrobiální přeměna polyfenolů. Extrakt z granátového jablka ve VITALbiom+® je standardizován na obsah punikalaginů, které patří mezi ellagitaniny. Během trávení se z nich může uvolňovat kyselina ellagová a některé střevní bakterie ji mohou dále přeměňovat na urolitiny. V lidské studii se tyto mikrobiální metabolity po konzumaci granátového jablka našly v biologických vzorcích, přičemž v použitém testu vykazovaly pouze slabou přímou antioxidační aktivitu. Význam této přeměny proto nelze zúžit pouze na přímé neutralizování volných radikálů; důležitou součástí příběhu je samotné mikrobiální zpracování ellagitaninů (12, 13).
Podívejte se na složení VITALbiom+® a informace o jednotlivých složkách.
Vědecké okénko: Co ukázaly dostupné studie
Projekt PROBIOSENIOR přinesl výsledky o změnách mikrobioty, mikrobiálních metabolitů a některých zánětlivých parametrů po suplementaci, která u většiny účastníků trvala šest měsíců. Při jejich interpretaci je důležité rozlišovat mezi změnami oproti výchozím hodnotám a výsledky, u nichž se prokázal rozdíl oproti placebu:
- Střevní mikrobiota a SCFA: Ve studii Salvesi et al. (2022) se v probiotické skupině zvýšilo množství laktobacilů ve stolici a po suplementaci byly oproti výchozím hodnotám vyšší celkové mastné kyseliny s krátkým řetězcem i kyselina máselná (butyrát). Autoři zaznamenali také klesající trend Proteobacteria a rostoucí trend Actinobacteria a Verrucomicrobia (10).
- Zánětlivý marker hs-CRP: Ve studii se změna hs-CRP mezi začátkem a koncem intervence statisticky významně lišila mezi probiotickou a placebovou skupinou (p < 0,05). Směr a klinický význam tohoto rozdílu však ze zveřejněných údajů nejsou jednoznačné, proto ho nelze vykládat jako důkaz protizánětlivého účinku (10).
- Vybrané cytokiny: V navazující studii se v probiotické skupině po suplementaci oproti výchozí hodnotě snížily sérové koncentrace TNF-α, IL-6, IL-8 a MIP-1α. Mezi probiotickou a placebovou skupinou však u těchto zánětlivých parametrů nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl (14).
- Výzkum na myších, ne u lidí: Dominici et al. (2014) podávali kmen Lacticaseibacillus rhamnosus IMC 501® myším, které vystavili látce PhIP. Tato látka poškozuje DNA a vzniká například při pečení či grilování masa při vysoké teplotě. V buňkách tlustého střeva myší, které dostávaly kmen, vědci zaznamenali méně poškození DNA. Výsledky získané na zvířatech však nelze přenášet na člověka: studie neukazuje, že by tento kmen chránil DNA nebo zpomaloval stárnutí buněk u lidí (15).
Inflammaging je komplexní proces ovlivněný věkem, životním stylem, metabolickým zdravím, infekcemi i střevní mikrobiotou. Z praktického pohledu proto nejde o hledání jediného „protizánětlivého“ řešení. Základem zůstává pestrá strava s dostatkem vlákniny, pravidelný pohyb, kvalitní spánek, zvládání dlouhodobého stresu a přiměřená zdravotní péče. Podpora střevního mikrobiomu může být jednou ze součástí tohoto širšího přístupu ke zdravému stárnutí (16).
Časté otázky
Dá se inflammaging změřit?
Neexistuje jeden test, který by ho spolehlivě zachytil. Ve výzkumu se sledují různé ukazatele, například CRP či vybrané cytokiny, ale každý z nich ovlivňuje i řada dalších faktorů – od infekce po tělesnou hmotnost (1, 3).
Je inflammaging nemoc?
Ne, nejde o samostatnou diagnózu. Je to označení pro dlouhodobou zánětlivou aktivitu nízké intenzity, kterou vědci spojují se stárnutím a s vyšším rizikem některých chronických onemocnění (1, 2).
Mohou probiotika zánět „uhasit“?
Takový slib by byl příliš silný. Studie s konkrétními kmeny zaznamenaly změny mikrobioty a některých ukazatelů, výsledky u zánětlivých parametrů jsou však nejednoznačné a platí jen pro zkoumaný kmen, dávku a skupinu lidí (10, 14).
Pokračujte ve čtení: Cesta k Longevity
- Právě jste dočetli: 2. díl: Inflammaging a dlouhodobý nízkostupňový zánět při stárnutí
- Následuje: 3. díl: Buněčný fitness – co spojuje mitochondrie, svaly a urolitin A?
V dalším díle se podíváme na buněčné mechanismy, které souvisejí s energetickým metabolismem a funkcí svalů, a na to, co o nich říkají dostupné vědecké poznatky.
Slovník pojmů
- Inflammaging: Dlouhodobá zánětlivá aktivita nízké intenzity spojená se stárnutím. Nejde o samostatnou diagnózu.
- Imunosenescence: Postupné změny fungování imunitního systému související s věkem. Neznamená pouze oslabení imunity, ale také změnu regulace imunitních reakcí.
- Cytokiny: Signální bílkoviny, pomocí nichž buňky koordinují imunitní a zánětlivé reakce.
- Mikrobiota: Společenství mikroorganismů žijících v určitém prostředí, například ve střevě.
- Dysbióza: Změna složení nebo funkce mikrobioty spojovaná s narušením její rovnováhy; nejde o samostatnou klinickou diagnózu.
- SCFA: Mastné kyseliny s krátkým řetězcem vznikající hlavně při mikrobiálním zpracování vlákniny. Patří mezi ně acetát, propionát a butyrát.
- Butyrát: Jedna ze SCFA a významný zdroj energie pro buňky tlustého střeva.
- LPS: Lipopolysacharid, složka vnější membrány gramnegativních bakterií, která může aktivovat vrozenou imunitní odpověď.
Odborné zdroje a reference
- Franceschi, C., Campisi, J. (2014). Chronic inflammation (inflammaging) and its potential contribution to age-associated diseases. The Journals of Gerontology: Series A, 69(Suppl. 1), S4–S9. https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/24833586/
- Franceschi, C., et al. (2000). Inflamm-aging. An evolutionary perspective on immunosenescence. Annals of the New York Academy of Sciences, 908, 244–254. https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/10911963/
- Ferrucci, L., Fabbri, E. (2018). Inflammageing: chronic inflammation in ageing, cardiovascular disease, and frailty. Nature Reviews Cardiology, 15(9), 505–522. https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/30065258/
- Andonian, B. J., et al. (2025). Inflammation and aging-related disease: A transdisciplinary inflammaging framework. GeroScience, 47(1), 515–542. https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC11872841/
- Belkaid, Y., Hand, T. W. (2014). Role of the microbiota in immunity and inflammation. Cell, 157(1), 121–141. https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/24679531/
- Thevaranjan, N., et al. (2017). Age-Associated Microbial Dysbiosis Promotes Intestinal Permeability, Systemic Inflammation, and Macrophage Dysfunction. Cell Host & Microbe, 21(4), 455–466.e4. https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/28407483/
- Valdes, A. M., et al. (2018). Role of the gut microbiota in nutrition and health. BMJ, 361, k2179. https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/29899036/
- Verdenelli, M. C., et al. (2011). Influence of a combination of two potential probiotic strains, Lactobacillus rhamnosus IMC 501® and Lactobacillus paracasei IMC 502® on bowel habits of healthy adults. Letters in Applied Microbiology, 52(6), 596–602. https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/21395626/
- Mennigen, R., Bruewer, M. (2009). Effect of probiotics on intestinal barrier function. Annals of the New York Academy of Sciences, 1165, 183–189. https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/19538305/
- Salvesi, C., et al. (2022). Impact of a probiotic diet on well-being of healthy senior: THE PROBIOSENIOR PROJECT. Journal of Applied Microbiology, 133(5), 2941–2953. https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/35938351/
- Verdenelli, M. C., et al. (2009). Probiotic properties of Lactobacillus rhamnosus and Lactobacillus paracasei isolated from human faeces. European Journal of Nutrition, 48(6), 355–363. https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/19365593/
- Cerdá, B., et al. (2004). The potent in vitro antioxidant ellagitannins from pomegranate juice are metabolised into bioavailable but poor antioxidant hydroxy-6H-dibenzopyran-6-one derivatives by the colonic microflora of healthy humans. European Journal of Nutrition, 43(4), 205–220. https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/15309440/
- PerBiotix s.r.o. (2026). Vedecké PDF VITALbiom+® [Vědecké PDF VITALbiom+®, ve slovenštině]. https://www.iprobio.sk/media/2026/01/0/5/vitalbiom-upr.ik-vedn-pdf.pdf
- Salvesi, C., et al. (2023). Six-Month Synbio® Administration Affects Nutritional and Inflammatory Parameters of Older Adults Included in the PROBIOSENIOR Project. Microorganisms, 11(3), 801. https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/36985374/
- Dominici, L., et al. (2014). Protective effects of probiotic Lactobacillus rhamnosus IMC501 in mice treated with PhIP. Journal of Microbiology and Biotechnology, 24(3), 371–378. https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/24346468/
- Müller, L., Di Benedetto, S. (2025). Immunosenescence and inflammaging: Mechanisms and modulation through diet and lifestyle. Frontiers in Immunology, 16, 1708280. https://www.frontiersin.org/journals/immunology/articles/10.3389/fimmu.2025.1708280/full
- López-Otín, C., et al. (2023). Hallmarks of aging: An expanding universe. Cell, 186(2), 243–278. https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/36599349/
Nejste si jistí, co potřebujete?
Za přibližně 2 minuty získáte doporučení produktů z nabídky iProbio.



