Věda · Základy

Mikrobiom 101

Co žije ve vašem střevě a co tam dělá? Poznejte střevní mikrobiom, jeho úlohy v těle a rozdíl mezi probiotiky, prebiotiky a fermentovanými potravinami.

Společenství, které žije ve vašem střevě

Střevní mikrobiom tvoří bakterie a další mikroorganismy spolu se svými geny a prostředím, ve kterém žijí. Jeho složení se liší od člověka k člověku a během života se mění.

1 : 1 přibližný poměr počtu bakterií a lidských buněk v těle dospělého člověka

Biliony bakterií žijí v lidském těle; nejvíce jich je v tlustém střevě

Den 1 osidlování střeva mikroorganismy začíná při narození

První roky období výrazných změn, kdy se mikrobiom postupně podobá tomu dospělému

Mikrobiota označuje samotné mikroorganismy; mikrobiom zahrnuje i jejich geny a prostředí. Starší výraz „střevní mikroflóra“ pojmenovává toto společenství. Poměr buněk: Sender a kol., 2016. Vývoj v dětství: Stewart a kol., 2018.

Co mikrobiom dělá v těle

Zpracovává vlákninu

Střevní bakterie rozkládají část vlákniny, která se dostane do tlustého střeva. Vznikají při tom mastné kyseliny s krátkým řetězcem. Jedna z nich, butyrát, slouží jako zdroj energie pro buňky střevní výstelky.

Podílí se na vývoji imunity

Ve střevní stěně se nacházejí imunitní buňky, které reagují na podněty ze střeva. Kontakt s mikroorganismy se podílí na dozrávání imunitního systému a na tom, jak reaguje na své okolí.

Je součástí osy střevo–mozek

Střevo a mozek si vyměňují signály prostřednictvím nervů včetně bloudivého nervu, hormonů a imunitního systému. Do této komunikace vstupují také látky, které vytvářejí střevní mikroorganismy. Výzkum zkoumá, jakou úlohu tyto signály hrají u člověka.

Co formuje váš mikrobiom

Složení mikrobiomu ovlivňuje strava, věk, prostředí i užívané léky. Vědci sledují rozmanitost mikroorganismů, jejich vzájemné zastoupení i to, jaké látky vytvářejí. Tyto údaje posuzují společně se zdravotním stavem konkrétního člověka.

Vlivy

Co mění jeho složení

Složení stravy a množství vlákniny, kterou přijímáte
Antibiotika, která zasahují i bakterie běžně žijící ve střevě
Věk a změny v prostředí či životním stylu

Jídelníček

Pestrost začíná na talíři

Střídejte zeleninu, ovoce, luštěniny, ořechy a celozrnné potraviny.
EFSA uvádí pro dospělé přiměřený příjem vlákniny 25 g denně.
Vlákninu přidávejte do jídelníčku postupně a dbejte na dostatek tekutin.

Jednoduchý začátek: k dnešnímu obědu přidejte porci zeleniny nebo luštěnin. Údaj o vláknině: EFSA, 2010.

Proč cílená probiotika Studie a výzkum

Čtyři otázky o mikrobiomu

Jak s mikrobiomem souvisejí probiotika?

Mikrobiom je celé společenství ve střevě spolu s jeho prostředím. Probiotika jsou živé mikroorganismy, které přijímáme zvenčí. Jejich zdravotní přínos se ověřuje pro konkrétní kmeny, množství a použití.

Co mají společného jogurt a kysané zelí?

Jsou to příklady fermentovaných potravin. Při jejich výrobě mikroorganismy přeměňují složky potraviny a vytvářejí její typickou chuť. Obsah živých kultur závisí také na dalším zpracování, například na tepelné úpravě.

Lze mikrobiom otestovat?

Analýza vzorku stolice může ukázat, které mikroorganismy se v něm nacházejí. Zachycuje stav v době odběru. Význam výsledku závisí na použité metodě a hodnotí se společně se stravou, léky a zdravotním stavem.

Jak rychle se mikrobiom mění?

Změny stravy se mohou v jeho složení projevit už během několika dní. O tom, jak dlouho přetrvají, rozhoduje více faktorů včetně původního složení mikrobiomu a dlouhodobých stravovacích návyků.

Jak číst výsledky studií o mikrobiomu

Studie může sledovat složení mikrobiomu, látky, které vznikají jeho činností, nebo změnu zdravotního stavu. Náš vědecký tým vysvětluje, jak tyto výsledky číst a dávat do souvislostí.

Článek

Kdo ve střevě žije, co tam dělá a zda to člověku pomáhá

Mikrobiomika vs. metabolomika vs. klinický endpoint

Představte si střevní mikrobiom jako rušné město. Mikrobiomika provede sčítání jeho obyvatel a ukáže, kdo se v něm nachází. Metabolomika se podívá do obchodů a továren a zjišťuje, co se ve městě vyrábí. Klinický endpoint se nakonec ptá na to nejpraktičtější: žije se v tomto městě jeho obyvateli lépe? Každý z těchto pohledů přináší jinou část odpovědi (1, 2).

Ve výsledcích studií se často dočteme, že určitá dieta, probiotikum nebo jiná intervence „změnila mikrobiom“, „zvýšila hladinu prospěšného metabolitu“ nebo „zlepšila klinické výsledky“. Ačkoli všechna tři tvrzení mohou znít pozitivně, neznamenají totéž. Biologická změna ještě nemusí přinést zdravotní užitek, který člověk pocítí v každodenním životě (3, 8).

Pohled	Co sleduje?	Co z výsledku ještě nevíme?
Mikrobiomika	Které mikroorganismy, geny a metabolické dráhy se ve střevě nacházejí	Zda jsou přítomné geny skutečně aktivní a zda změna přináší zdravotní užitek
Metabolomika	Jaké malé molekuly se nacházejí ve stolici, krvi nebo moči	Kdo přesně metabolit vytvořil a zda jeho změna zlepšila zdravotní stav
Klinický endpoint	Bolest, nadýmání, frekvence a konzistence stolice, kvalita života, remise nebo výskyt onemocnění	Jakým biologickým mechanismem zlepšení vzniklo

Tab. 1: Mikrobiomika, metabolomika a klinické endpointy zachycují rozdílné, ale navzájem se doplňující úrovně informací (2–6).

Mikrobiomika: Kdo ve střevě žije?

Analýza mikrobiomu zkoumá mikroorganismy, které žijí v našem střevě. Vědci pomocí ní zjišťují, které bakterie jsou přítomné, jaké je jejich zastoupení a jaké geny či metabolické dráhy nesou. Je to trochu jako seznam obyvatel města spolu s informací o tom, jaká povolání by mohli vykonávat. Samotný zápis „pekař“ však ještě nedokazuje, že člověk právě peče chléb. Podobně přítomnost mikrobiálního genu neznamená, že je v daném okamžiku aktivní (4, 5).

Situaci komplikuje i takzvaná funkční redundance. Za tímto odborným názvem se skrývá poměrně jednoduchá myšlenka: různé mikroorganismy mohou vykonávat podobnou úlohu. V jedné rozsáhlé studii měli nepříbuzní lidé společných průměrně jen 43 % mikrobiálních druhů, ale až 82 % metabolických drah. Složení jejich mikrobiomu se tedy lišilo, ale jeho funkční potenciál byl mnohem podobnější. Proto nelze zdraví mikrobiomu posuzovat pouze podle přítomnosti nebo nepřítomnosti jedné bakterie (4).

Metabolomika: Co se ve střevě skutečně děje?

Metabolomika neposuzuje přímo mikroorganismy, ale malé molekuly vznikající při látkové přeměně. Patří mezi ně například mastné kyseliny s krátkým řetězcem, žlučové kyseliny, indoly, aminokyseliny či produkty zpracování polyfenolů. Jejich zastoupení ve stolici, krvi nebo moči vytváří jakýsi chemický otisk toho, co se v organismu odehrávalo v době odběru vzorku (5, 6).

Tento otisk je blíže funkci než samotný seznam mikroorganismů, ale ani on neposkytuje úplnou odpověď. Metabolit může vytvořit mikrobiom, lidský organismus nebo může pocházet ze stravy. Často vzniká až jejich společným působením. Výsledek navíc ovlivňuje poslední jídlo, užívané léky, rychlost trávení i čas odběru. Metabolomika proto nejlépe funguje ve spojení s analýzou mikrobiomu a dalšími údaji o zdravotním stavu člověka (5, 7).

Souvislost ještě nemusí znamenat příčinu

Pokud vědci najdou určitou bakterii nebo metabolit častěji u lidí s konkrétními obtížemi, ještě to nedokazuje, že daný mikroorganismus nebo látka tyto obtíže způsobuje. Změna může být i jejich následkem nebo může souviset se stravou, léky či dalšími faktory. K prokázání příčiny jsou potřebné intervenční studie a výsledky, které propojují změnu mikrobiomu, jeho funkci a zdravotní stav člověka (11).

Klinický endpoint: Co z toho měl člověk?

Klinický endpoint je výsledek, který ukazuje, jak se člověk cítí nebo funguje. U zdraví střeva může jít o zmírnění bolesti a nadýmání, pravidelnější stolici, méně dní s trávicími obtížemi nebo lepší kvalitu života. I subjektivní obtíže mohou být hodnotným vědeckým výsledkem, pokud se měří pomocí ověřených dotazníků a v dobře navržené klinické studii (2, 3).

Zde se často setkáváme s malou terminologickou pastí. Změna bakterie nebo metabolitu může být ve studii označena jako „primární endpoint“. Slovo primární však pouze znamená, že jde o hlavní předem stanovený výsledek studie. Neznamená automaticky, že byl prokázán zdravotní přínos. Biologický ukazatel může klinický výsledek nahradit až tehdy, když je spolehlivě ověřeno, že jeho změna předpovídá změnu zdravotního stavu. U většiny mikrobiomových a metabolomických ukazatelů takové ověření zatím nemáme (3, 8).

Co když jednotlivé výsledky ukazují jiným směrem?

Dobrým příkladem je low-FODMAP dieta při syndromu dráždivého tračníku. Souhrn klinických studií ukazuje, že může zmírnit celkové příznaky IBS, bolesti břicha i nadýmání. Samostatná metaanalýza však zjistila, že během této diety docházelo k poklesu zastoupení bifidobakterií, které se běžně považují za prospěšnou součást mikrobiomu. Jednoznačná změna celkové mikrobiální pestrosti ani koncentrací mastných kyselin s krátkým řetězcem se přitom nepotvrdila (9, 10).

Není to důkaz, že low-FODMAP dieta je podle kliniky „dobrá“, ale podle mikrobiomu „špatná“. Ukazuje to, že jeden izolovaný údaj nedokáže vystihnout celý střevní ekosystém ani zdravotní stav člověka. Pokles jedné skupiny bakterií nemusí vymazat klinické zlepšení a naopak, ani příznivá změna metabolitu ještě nezaručuje ústup obtíží. Výsledky je třeba vždy interpretovat společně a v kontextu konkrétního člověka, intervence a onemocnění (10, 11).

Jak tedy číst výsledky studií?

Co vědci měřili? Pokud studie uvádí „zlepšení mikrobiomu“, je třeba se podívat, zda skutečně sledovala zdravotní stav účastníků, nebo pouze změnu zastoupení bakterií. Obě informace jsou hodnotné, ale odpovídají na jinou otázku (3).

Jak byla studie navržena? Výsledek má větší váhu, pokud byl předem stanovený, studie měla kontrolní skupinu, dostatečný počet účastníků a sledovala také stravu, léky a další faktory ovlivňující mikrobiom. Bez těchto údajů se i zajímavý nález interpretuje obtížněji (1, 12).

Shodují se jednotlivé vrstvy důkazů? Výsledek je přesvědčivější, pokud změnu mikrobiomu doprovází změna jeho funkce a zároveň zlepšení zdravotního stavu. Pokud se výsledky neshodují, studie tím automaticky neztrácí hodnotu – mechanismus může být složitější, než jsme předpokládali (1, 11).

Jedna změna není celý příběh

Věda o mikrobiomu se neposouvá od jedné metody ke druhé, ale k jejich propojování. Čím lépe dokáže sledovat cestu od mikroorganismů přes jejich metabolity až po zdravotní stav člověka, tím přesněji rozumíme nejen tomu, že se něco změnilo, ale také proč a s jakým významem (1, 2, 11).

Použité vědecké zdroje

Schierwagen R, Carraturo F, Iyappan A, et al. Multidisciplinary Delphi consensus statement on minimal standards for clinical metadata and end points in microbiome studies. Nature Reviews Gastroenterology & Hepatology. 2026. doi: 10.1038/s41575-026-01229-1.
Marco ML, Cunningham M, Bischoff SC, et al. The ISAPP consensus statement on the definition and scope of gut health. Nature Reviews Gastroenterology & Hepatology. 2026;23:432–448. doi: 10.1038/s41575-026-01176-x.
Califf RM. Biomarker definitions and their applications. Experimental Biology and Medicine. 2018;243(3):213–221. doi: 10.1177/1535370217750088.
Visconti A, Le Roy CI, Rosa F, et al. Interplay between the human gut microbiome and host metabolism. Nature Communications. 2019;10:4505. doi: 10.1038/s41467-019-12476-z.
Noecker C, Turnbaugh PJ. Emerging tools and best practices for studying gut microbial community metabolism. Nature Metabolism. 2024;6:1225–1236. doi: 10.1038/s42255-024-01074-z.
Zierer J, Jackson MA, Kastenmüller G, et al. The fecal metabolome as a functional readout of the gut microbiome. Nature Genetics. 2018;50:790–795. doi: 10.1038/s41588-018-0135-7.
Lloyd-Price J, Arze C, Ananthakrishnan AN, et al. Multi-omics of the gut microbial ecosystem in inflammatory bowel diseases. Nature. 2019;569:655–662. doi: 10.1038/s41586-019-1237-9.
Fleming TR, DeMets DL. Surrogate end points in clinical trials: are we being misled? Annals of Internal Medicine. 1996;125(7):605–613. doi: 10.7326/0003-4819-125-7-199610010-00011.
Black CJ, Staudacher HM, Ford AC. Efficacy of a low FODMAP diet in irritable bowel syndrome: systematic review and network meta-analysis. Gut. 2022;71(6):1117–1126. doi: 10.1136/gutjnl-2021-325214.
So D, Loughman A, Staudacher HM. Effects of a low FODMAP diet on the colonic microbiome in irritable bowel syndrome: a systematic review with meta-analysis. The American Journal of Clinical Nutrition. 2022;116(4):943–952. doi: 10.1093/ajcn/nqac176.
Metwaly A, Kriaa A, Hassani Z, et al. A Consensus Statement on establishing causality, therapeutic applications and the use of preclinical models in microbiome research. Nature Reviews Gastroenterology & Hepatology. 2025;22:343–356. doi: 10.1038/s41575-025-01041-3.
Porcari S, Mullish BH, Asnicar F, et al. International consensus statement on microbiome testing in clinical practice. The Lancet Gastroenterology & Hepatology. 2025;10(2):154–167. doi: 10.1016/S2468-1253(24)00311-X.

Probiotika, prebiotika a další pojmy

Podobné názvy označují různé věci. Toto je stručný přehled podle definic Mezinárodní vědecké asociace pro probiotika a prebiotika (ISAPP).

Probiotika

Živé mikroorganismy, které při podání v přiměřeném množství přinášejí zdravotní přínos. U konkrétního přípravku jsou důležité identifikované kmeny, jejich množství a důkazy o daném přínosu.

Konsenzus ISAPP, Hill a kol., 2014

Prebiotika

Látky, které určité mikroorganismy v těle využívají a přinášejí tím zdravotní přínos. Patří sem například některé druhy vlákniny.

Označení prebiotikum vyžaduje důkaz o tomto využití i zdravotním přínosu. Konsenzus ISAPP, Gibson a kol., 2017

Synbiotika

Směs živých mikroorganismů a látek, které selektivně využívají mikroorganismy v těle. Tato kombinace musí přinášet zdravotní přínos.

Konsenzus ISAPP, Swanson a kol., 2020

Postbiotika

Přípravek z inaktivovaných mikroorganismů nebo jejich složek s prokázaným zdravotním přínosem. Inaktivované znamená, že mikroorganismy už nejsou živé.

Součástí postbiotika jsou mikrobiální buňky nebo jejich složky. Samotný izolovaný butyrát patří mezi metabolity. Konsenzus ISAPP, Salminen a kol., 2021

Fermentované potraviny

Potraviny vyrobené cíleným růstem mikroorganismů a přeměnou složek potraviny. Patří sem například jogurt, kysané zelí či kváskový chléb.

Obsah živých kultur závisí na zpracování. Označení probiotické navíc vyžaduje splnění definice probiotik. Konsenzus ISAPP, Marco a kol., 2021

Při čtení obalu začněte složením. U probiotik hledejte označení kmenů a jejich množství v denní dávce. Výzkum potom ukazuje, co se s danými kmeny a dávkami zkoumalo.

Slovník pojmů od A do Z

Narazili jste na neznámé slovo? Vyhledejte ho ve slovníku nebo si otevřete vysvětlení u symbolu ⓘ na našich vědeckých stránkách.

#

95 % CI: 95 % interval spolehlivosti – interval vyjadřující nejistotu kolem odhadované hodnoty.

A

Acetát: Kyselina octová, která je jednou z nejrozšířenějších mastných kyselin s krátkým řetězcem produkovaných střevními bakteriemi
Acidofilní: Acidofilní je přívlastek označující mikroorganismy, které optimálně rostou a prospívají v kyselém prostředí s nízkou hodnotou pH. Mezi typické příklady patří bakterie mléčného kvašení, které jsou klíčové pro fermentaci potravin a zdraví střevního mikrobiomu. Opak: Alkalifilní (nebo neutrofilní/bazofilní podle míry) je jeho opak, který charakterizuje organismy preferující zásadité prostředí s vysokou hodnotou pH. Tyto mikroorganismy se vyskytují ve specifických ekosystémech, jakými jsou slaná jezera nebo alkalické půdy.
Adherentní spojení: Typ buněčného spojení, který zajišťuje mechanickou soudržnost mezi sousedními buňkami tkáně.
Aerobní: Proces nebo organismus, který pro svůj život a metabolismus nezbytně potřebuje kyslík.
Alergie: Nepřiměřená reakce imunitního systému na neškodné cizorodé látky, při které se uvolňuje histamin.
Anaerobní: Proces nebo organismus, který žije a metabolizuje v prostředí bez přítomnosti kyslíku.
Antibiotikum: Léčivo určené k ničení nebo zastavení růstu bakterií, které však může narušit i přirozený mikrobiom člověka.
Antimykotikum: Léčivo používané k léčbě infekcí způsobených houbami (kvasinkami a plísněmi).
Antioxidant: Látka, která zpomaluje nebo zastavuje oxidaci jiných molekul a pomáhá chránit buňky před poškozením způsobeným volnými radikály.
Apolipoprotein: Apolipoprotein je specializovaný protein, který se váže na lipidy (tuky) a vytváří s nimi transportní částice nazývané lipoproteiny (např. LDL nebo HDL). Tyto proteiny zajišťují stabilitu tukových částic v krevní plazmě, slouží jako signální molekuly pro receptory na povrchu buněk a aktivují enzymy nezbytné pro správný metabolismus a přenos cholesterolu v těle.
Atopická dermatitida: Chronické zánětlivé onemocnění kůže, často spojené s narušenou kožní bariérou a imunitní přecitlivělostí.
Autoagregace: Proces, při kterém se buňky stejného druhu nebo kmene bakterií shlukují a navzájem spojují, čímž zvyšují svou schopnost kolonizovat povrchy a střevní sliznici, vytvářet ochranné biofilmy a účinněji odolávat vnějším vlivům či patogenům.

B

Bakteriální vaginóza: Nerovnováha poševní mikrobioty způsobená nadměrným množením jiných než běžných laktobacilů.
Betaglukany: Betaglukany jsou přírodní polysacharidy (složité cukry) tvořené glukózovými jednotkami, které se přirozeně nacházejí v buněčných stěnách hub, kvasinek, obilí (zejména ovsa a ječmene) a některých řas. V lidském těle působí jako významné imunomodulátory, které aktivují buňky imunitního systému (např. makrofágy), a díky své rozpustné vlákninové struktuře přispívají k udržení normální hladiny cholesterolu a stabilizaci glykémie.
Biomarker: Biomarker (biologický marker) je měřitelný ukazatel biologického stavu, procesu nebo odpovědi organismu na léčbu, který slouží k objektivnímu hodnocení zdravotního stavu či přítomnosti onemocnění. Používá se v medicíně pro včasnou diagnostiku, sledování průběhu chorob, predikci rizika a přesné nasměrování či kontrolu účinnosti terapie. Příkladem jsou hladiny specifických proteinů, genů, enzymů nebo metabolitů v krvi či jiných tělesných tekutinách
Butyrát: Kyselina máselná, což je důležitý produkt fermentace vlákniny bakteriemi, který vyživuje buňky střevní stěny a působí protizánětlivě.

C

Caco-2 buňky: Stabilní linie lidských adenokarcinomových buněk tlustého střeva, které se v laboratorních podmínkách diferencují na polarizovanou monovrstvu připomínající enterocyty tenkého střeva, díky čemuž se široce využívají ke studiu střevní permeability, transportu léčiv a interakcí se střevním mikrobiomem.
CCL17/TARC: Chemokin (signalizační bílkovina), který přitahuje imunitní buňky (zejména Th2-lymfocyty) do míst zánětu a v medicíně slouží jako důležitý krevní biomarker monitorující aktivitu a závažnost alergických onemocnění, zejména atopické dermatitidy.
CD4+: Typ bílých krvinek (pomocných T-lymfocytů) nesoucích na povrchu specifický protein CD4, které hrají klíčovou úlohu při koordinaci imunitní odpovědi a aktivaci dalších buněk imunity v boji proti infekcím.
Cílená modulace střevního mikrobiomu: Strategické ovlivňování složení mikrobiomu pomocí prospěšných bakterií/probiotik či stravy za účelem léčby nebo prevence konkrétních zdravotních problémů.
Clausin: Clausin (clausin) je antimikrobiální látka produkovaná některými kmeny Bacillus clausii. Patří mezi lantibiotika a působí proti vybraným grampozitivním bakteriím.
Cohen's d: Statistický ukazatel velikosti efektu, který vyjadřuje velikost pozorovaného rozdílu ve standardizované podobě.
Crohnova choroba: Chronické zánětlivé onemocnění, které může postihnout kteroukoli část trávicího traktu od úst po konečník, přičemž se vyznačuje hlubokými záněty střevní stěny a úzce souvisí s imunitní odpovědí a střevním mikrobiomem.
Cross-feeding bakterií: Vztah, při kterém odpadní produkty metabolismu jedné skupiny bakterií slouží jako potrava nebo zdroj energie pro druhou skupinu
Cytokin: Malá signální bílkovina, kterou vylučují buňky imunitního systému ke komunikaci a koordinaci zánětlivé reakce.
Cytokinová odpověď: Cytokinová odpověď je komplexní imunitní reakce organismu řízená signálními bílkovinami (cytokiny), které zajišťují vzájemnou komunikaci mezi buňkami imunitního systému. Tyto molekuly koordinují zánětlivé procesy, dělení buněk a obranyschopnost těla v reakci na infekce, poškození tkání či jiné podněty. V případě nadměrné a nekontrolované aktivace může přejít do tzv. cytokinové bouře, která vede k vážnému poškození vlastních tkání a orgánů.
Chemokin: Malá signalizační bílkovina (typ cytokinu), která slouží jako chemický naváděč pro imunitní buňky a řídí jejich přesun do míst zánětu, infekce nebo poranění v organismu.
Chemoterapeutikum: Léčivo používané k léčbě infekcí nebo rakoviny, které účinně ničí nebo zastavuje růst rychle se dělících buněk.
Cholesterol: Cholesterol je nezbytná voskovitá látka lipidového charakteru, kterou si tělo tvoří zejména v játrech a zároveň ji přijímá ve stravě. Je klíčovým stavebním prvkem buněčných membrán, slouží k tvorbě pohlavních a stresových hormonů, vitaminu D a žlučových kyselin. V krvi se přenáší pomocí lipoproteinů, přičemž jeho rovnováha mezi "dobrým" (HDL) a "špatným" (LDL) transportem je rozhodující pro zdraví kardiovaskulárního systému.

D

Dekonjugované žlučové kyseliny: Dekonjugované žlučové kyseliny jsou primární žlučové kyseliny zbavené vazby na aminokyseliny (glycin nebo taurin) v důsledku působení bakteriálních enzymů ve střevě. Tento proces, známý jako dekonjugace, mění jejich fyzikálně-chemické vlastnosti, přičemž volné žlučové kyseliny se snáze vstřebávají zpět nebo podléhají další přeměně na sekundární žlučové kyseliny. Jejich nadměrná přítomnost v tenkém střevě může signalizovat nerovnováhu mikrobiomu nebo narušenou funkci trávicího traktu.
Diverzita: Míra rozmanitosti druhů mikroorganismů v mikrobiomu; vyšší diverzita se zpravidla spojuje s lepším zdravím.
Dopaminová dráha: Nervová dráha využívající dopamin, která hraje klíčovou úlohu v systému odměny, motivaci, pociťování potěšení a řízení pohybů, přičemž její aktivita je také ovlivňována signály ze střevního mikrobiomu.
dp-ucMGP (dephospho-uncarboxylated matrix Gla protein): Neaktivní forma matrix Gla proteinu v krvi, jejíž zvýšená hladina slouží jako citlivý a spolehlivý biomarker nedostatku vitaminu K v organismu.
Dvojitě zaslepená studie: Design, při kterém účastník ani výzkumník hodnotící výsledky během studie nevědí, kdo dostává zkoumanou intervenci a kdo kontrolní intervenci.

E

Emoliencia: Změkčovadla a hydratační přípravky (krémy, masti, oleje), které změkčují a vyhlazují pokožku, pomáhají obnovit její ochrannou bariéru a snižují ztrátu vlhkosti, což je klíčové zejména při léčbě atopické dermatitidy.
Endotoxémie: Přítomnost bakteriálních toxinů (jako LPS) v krvi, která vyvolává chronický systémový zánět.
Endpoint: Předem definovaný výsledek nebo parametr, podle kterého se hodnotí výzkumná otázka studie.
Enteropatogen: Enteropatogen je infekční mikroorganismus (bakterie, virus nebo parazit), který po vniknutí do trávicího traktu vyvolává onemocnění postihující střevní sliznici. Tyto patogeny způsobují zánětlivé procesy projevující se nejčastěji průjmem, bolestmi břicha, nevolností a horečkou. Mezi typické příklady patří specifické kmeny bakterií jako Escherichia coli nebo Salmonella.
Enzym: Bílkovina, která funguje jako biologický katalyzátor, tedy urychluje chemické reakce v těle, aniž by se sama spotřebovala.
Eradikační léčba: Cílená léčba (nejčastěji kombinace antibiotik a dalších léků) zaměřená na úplné odstranění a vyhubení konkrétního patogenního mikroorganismu, například bakterie Helicobacter pylori, z organismu.
ex vivo: Experiment prováděný na tkáních nebo buňkách vyjmutých z organismu, udržovaných v podmínkách podobných tělu.
Exprese (genová exprese): Proces, kterým se genetická informace z DNA přeměňuje na funkční molekuly (zejména bílkoviny), čímž se řídí tvorba a činnost buněčných struktur.

F

Fermentace: Proces, při kterém mikroorganismy (bakterie, kvasinky) rozkládají organické látky, například sacharidy, na jiné látky, jako je kyselina mléčná nebo alkohol.
Fermentované potraviny: Potraviny vyrobené cíleným růstem mikroorganismů. Brynza, kysané zelí či kombucha obsahují živé a aktivní kultury. Nejsou to probiotika — chybí jim definovaný kmen, dávka i studie. Konsenzus ISAPP, Marco a kol., 2021
FOXO1 (Transkripční faktor FOXO1): Důležitá bílkovina regulující aktivitu genů, která pomáhá řídit metabolismus, buněčný cyklus a obranu organismu proti oxidačnímu stresu.
FOXP3: Klíčový transkripční faktor (bílkovina), který slouží jako hlavní regulátor vývoje a funkce regulačních T-lymfocytů (T-reg buněk), přičemž je nezbytný pro udržování imunitní tolerance, kontrolu zánětlivých procesů a ochranu před autoimunitními reakcemi zejména v trávicím traktu.
Fruktooligosacharidy (FOS): Krátké řetězce cukrů, které působí jako prebiotika a selektivně slouží jako potrava pro prospěšné střevní bakterie. Podporují jejich růst, aktivitu a celkovou rovnováhu střevního mikrobiomu.

G

GABA (kyselina gama-aminomáselná): Hlavní tlumivý (inhibiční) neurotransmiter v centrálním nervovém systému, který pomáhá snižovat aktivitu neuronů a navozovat klid, přičemž ho ve střevech dokážou produkovat i vybrané kmeny bakterií.
Galaktooligosacharidy (GOS): Typ prebiotické vlákniny, která podporuje růst prospěšných bakterií ve střevě a příznivě ovlivňuje zdraví.
Gastroenteritida: Zánět žaludku a střev, který nejčastěji vyvolávají virové nebo bakteriální infekce, projevuje se průjmem, zvracením a bolestmi břicha a výrazně dočasně narušuje rovnováhu střevního mikrobiomu.
Genom: Kompletní soubor genetické informace daného organismu nebo bakterie.
Gliadin: Gliadin je hlavní bílkovinná frakce glutenu (lepku) rozpustná v alkoholu, která se nachází v obilninách, jako jsou pšenice, ječmen či žito. Díky své unikátní struktuře dodává těstu pružnost a viskozitu, ale zároveň je hlavní spouštěcí složkou autoimunitních a nežádoucích reakcí u lidí trpících celiakií, neceliakální glutenovou intolerancí nebo pšeničnou alergií.
Glutathion: Důležitý tripeptid (protein), který funguje jako silný antioxidant a chrání buňky před toxiny a oxidačním stresem
Glutathionový systém: Hlavní vnitřní antioxidační mechanismus buňky, který využívá enzymy a glutathion k neutralizaci škodlivých reaktivních forem kyslíku.
Glutathionperoxidáza: Enzym, který chrání buňky před oxidačním poškozením tím, že rozkládá nebezpečné peroxidy pomocí glutathionu
Glutathionreduktáza: Enzym, který recykluje oxidovaný glutathion zpět na jeho aktivní antioxidační formu, čímž udržuje obranyschopnost buňky.
Gramnegativní bakterie: Typ bakterie s tenkou vrstvou peptidoglykanu a vnější membránou obsahující lipopolysacharidy; často odolnější vůči některým antibiotikům.
Grampozitivní bakterie: Typ bakterie se silnou buněčnou stěnou z peptidoglykanu, která se při barvení podle Grama jeví jako fialová.

H

Histamin: Látka, kterou tělo uvolňuje při alergické reakci a která způsobuje otoky, svědění a zánět.
Histaminová intolerance: Porucha, při které tělo nedokáže správně odbourávat histamin přijatý v potravě, což způsobuje trávicí a jiné obtíže.
HS-LC extrakt: standardizovaná polyfenolová kombinace extraktů z ibišku súdánského (Hibiscus sabdariffa, HS) a citronové verbeny (Lippia citriodora, LC). Obsahuje zejména antokyany a verbaskosid a ve výzkumu se zkoumá v souvislosti s metabolickými ukazateli, regulací chuti k jídlu a krevním tlakem

I

IBS: Syndrom dráždivého tračníku, funkční porucha trávení spojená s bolestmi břicha a změnami ve vyprazdňování, často spojená s mikrobiomem.
IGF1 (Inzulinu podobný růstový faktor 1): Hormon, který stimuluje růst, dělení a regeneraci buněk a důležitým způsobem ovlivňuje celkový metabolismus a vývoj organismu.
IL-10 (interleukin-10): Silný protizánětlivý cytokin (signalizační bílkovina), který produkují zejména regulační T-lymfocyty a další imunitní buňky, přičemž zásadně tlumí nadměrné imunitní reakce, potlačuje zánět ve střevech a pomáhá udržovat imunitní toleranci.
IL-6: Interleukin, který působí jako důležitý cytokin řídící imunitní odpověď a zánět v organismu.
IL-8: Chemokin (typ cytokinu), který funguje jako "navigace" a přitahuje imunitní buňky do místa zánětu.
Imunodeficience: Stav snížené funkce imunitního systému, při kterém je tělo náchylnější k infekcím.
Imunomodulace: Schopnost látky upravit nebo vyvážit činnost imunitního systému.
in vitro: Laboratorní experiment prováděný mimo živý organismus, například ve zkumavce nebo na buněčné kultuře.
in vivo: Experiment prováděný přímo v živém organismu.
Indoxylsulfát: Metabolit vznikající z tryptofanu ve střevě, který je u pacientů s onemocněními ledvin toxický pro organismus.
Inhibice: Proces potlačení nebo zastavení určité biologické, chemické nebo enzymatické reakce.
Inkubace: Období, během kterého mikroorganismy rostou v optimálních podmínkách (teplota, vlhkost) v laboratorním kultivačním médiu.
INR (International Normalized Ratio): mezinárodní normalizovaný poměr. Je to hodnota z krevního testu, která ukazuje, jak rychle se krev sráží. Používá se zejména ke kontrole léčby antagonisty vitaminu K, například warfarinem nebo acenokumarolem (Sintrom)
Integrita bariéry: Stav neporušenosti střevní výstelky, která je klíčová pro správné fungování imunity a trávení.
Intervence: Předem definovaný zásah nebo postup, jehož vliv se během výzkumu systematicky sleduje.
Intolerance laktózy: Soubor klinických příznaků (bolest břicha, průjem), které se objeví po konzumaci laktózy u lidí s její maldigescí.
Inzulinová senzitivita: Inzulinová senzitivita (citlivost na inzulin) vyjadřuje schopnost buněk lidského těla reagovat na hormon inzulin a účinně vychytávat glukózu z krevního oběhu. Vysoká citlivost znamená, že organismus potřebuje jen malé množství inzulinu k udržení stabilní hladiny cukru v krvi. Naopak její pokles (inzulinová rezistence) nutí slinivku produkovat tohoto hormonu mnohem více, což dlouhodobě zatěžuje metabolismus a zvyšuje riziko vzniku cukrovky 2. typu.
Irinotekan: Lék používaný v chemoterapii k léčbě nádorů, který může mít vedlejší účinky na střevní mikrobiom a vyvolávat průjmy

K

Kandidóza: Kandidóza je zánětlivé onemocnění vyvolané přemnožením kvasinek zejména z rodu Candida, které jsou běžnou, ale jinak kontrolovanou součástí lidského mikrobiomu. Vzniká při narušení rovnováhy vnitřního prostředí v důsledku faktorů, jakými jsou antibiotická léčba, oslabená imunita či nevhodné stravovací návyky. Projevuje se podle lokalizace na sliznicích nebo kůži svěděním, zarudnutím, povlaky či trávicími obtížemi.
Kardiometabolický ukazatel: Kardiometabolický ukazatel je měřitelný laboratorní nebo klinický parametr, který slouží k posouzení rizika vzniku kardiovaskulárních onemocnění, cukrovky 2. typu a poruch látkové výměny. Mezi nejvýznamnější ukazatele patří hladiny krevních lipidů (cholesterol, triacylglyceroly), glykémie nalačno, krevní tlak a index tělesné hmotnosti. Tyto parametry pomáhají včas identifikovat skryté metabolické nerovnováhy ještě před propuknutím samotného onemocnění.
Karotenoidy: Karotenoidy (v kůži) jsou přírodní žluté, oranžové až červené pigmenty rostlinného původu, které se po konzumaci potravy ukládají v lidském podkožním tuku a vrstvách kůže. Slouží jako významné antioxidanty, které chrání kožní buňky před oxidačním stresem a poškozením způsobeným UV zářením. Kromě ochranné funkce dodávají pokožce přirozeně zdravý a jemně zlatavý tón.
Kavitované kazivé léze: Pokročilá stadia zubního kazu, při kterých došlo k narušení a prolomení povrchové struktury zubu, čímž vznikla viditelná dutina (kavita) v zubní tkáni.
Kimchi: Tradiční korejský fermentovaný pokrm ze zeleniny, který je bohatým zdrojem prospěšných probiotických bakterií.
Klaudiny (claudins): bílkoviny těsných spojů mezi buňkami a podílejí se na integritě střevní bariéry.
Kmenová specificita: Skutečnost, že zdravotní účinky probiotik závisejí na konkrétním kmeni bakterie, nejen na jejím rodu nebo druhu.
Koagregace: Proces, při kterém se geneticky odlišné bakteriální buňky specificky a pevně navzájem spojují, což hraje důležitou úlohu při tvorbě mikrobiálních biofilmů, kolonizaci střevní sliznice a obranné interakci mezi probiotickými a patogenními bakteriemi.
Kognitivní funkce: Souhrn duševních procesů jako učení, paměť, pozornost a rozhodování, které může ovlivnit i stav střevního mikrobiomu.
Kyselina indol-3-octová: Metabolit produkovaný střevními bakteriemi z tryptofanu, který ovlivňuje imunitní reakci a střevní bariéru.

L

Laboratorní biomarker: Biologický parametr měřený v laboratoři, například z krve, stolice nebo jiného biologického vzorku.
Laktát: Sůl kyseliny mléčné, která je častým produktem metabolismu některých bakterií ve střevě.
Laktóza: Mléčný cukr, který se skládá z glukózy a galaktózy a k jeho štěpení je potřebný enzym laktáza.
Laktózová intolerance: Neschopnost štěpit laktózu kvůli nedostatku enzymu laktáza v tenkém střevě.
LDL (lipoproteiny s nízkou hustotou) a HDL: LDL (lipoproteiny s nízkou hustotou) a HDL (lipoproteiny s vysokou hustotou) jsou dva hlavní typy transportních částic, které přenášejí cholesterol krevním oběhem. LDL (často nazývaný „špatný“ cholesterol) zásobuje buňky tuky, ale při nadbytku se usazuje v cévních stěnách a zvyšuje riziko aterosklerózy. HDL (známý jako „dobrý“ cholesterol) působí ochranně, protože přebytečný cholesterol sbírá z tkání a odvádí ho zpět do jater k metabolickému zpracování a vyloučení.
Lipid: Organická sloučenina, například tuk, která tvoří základní složku buněčných membrán a je klíčová pro ukládání energie.
Lipopolysacharid: Toxická složka vnější membrány některých bakterií (endotoxin), která může vyvolat silnou zánětlivou reakci v těle.
Lymfocyt: Typ bílé krvinky, která je klíčovou součástí specifické imunitní obrany organismu.

M

Maldigesce laktózy: Nedostatečné rozložení laktózy ve střevě způsobené nedostatkem enzymu laktáza.
MASLD(metabolická dysfunkce spojená se steatotickým onemocněním jater): stav charakterizovaný nadměrným ukládáním tuku v játrech, který souvisí alespoň s jedním kardiometabolickým rizikovým faktorem, například nadváhou, inzulinovou rezistencí, cukrovkou 2. typu nebo poruchou hladin tuků v krvi. Jde o současný název pro onemocnění, které se v minulosti označovalo jako nealkoholová tuková choroba jater (NAFLD).
Menachinon: Biologická forma vitaminu K (vitamin K2), kterou kromě stravy do velké míry produkují i bakterie střevního mikrobiomu a která je klíčová pro správnou srážlivost krve, metabolismus vápníku a zdraví kostí i cév.
Mesalazin: protizánětlivé léčivo (kyselina 5-aminosalicylová), které se používá zejména k léčbě a udržení remise nespecifických střevních zánětů, jako je ulcerózní kolitida.
Metabolická aktivita mikrobiomu: Soubor biologických procesů, prostřednictvím kterých střevní mikroorganismy přeměňují dostupné látky a vytvářejí vlastní metabolické produkty.
Metabolická endotoxémie: Metabolická endotoxémie je stav charakterizovaný mírně zvýšenou hladinou bakteriálních endotoxinů (zejména lipopolysacharidů z gramnegativních bakterií) v krevním oběhu. Vzniká v důsledku zvýšené propustnosti střevní bariéry, která umožňuje jejich pronikání ze střeva do těla. Tento stav vyvolává chronický zánět nízkého stupně a úzce souvisí s rozvojem inzulinové rezistence, obezity a metabolického syndromu.
Metabolit: Látka, která vzniká jako produkt metabolismu v těle nebo v mikrobiomu.
Metabolity spojené s AhR: Biologicky aktivní látky (často produkty přeměny aminokyseliny tryptofanu střevními bakteriemi), které se vážou na arylhydrokarbonový receptor (AhR) a významně ovlivňují imunitu, zánětlivé procesy a obranyschopnost střevní bariéry.
Metabolizace: Proces, při kterém organismus nebo bakterie chemicky přeměňují látky (např. potravu nebo léky) na jiné formy.
Mikrobiální metabolit: Látka vznikající metabolickou činností mikroorganismů. Některé mikrobiální metabolity mohou vstupovat do komunikace mezi střevním prostředím a dalšími systémy organismu.
Mikrobiom: Soubor všech mikroorganismů (bakterií, virů, hub), které žijí v určité části těla, například ve střevě, a ovlivňují naše zdraví.
Mikroorganismus: Mikroskopicky malý organismus, jako jsou bakterie, kvasinky či viry, které jsou pouhým okem neviditelné.
Mononukleární buňky: Typy bílých krvinek (lymfocyty a monocyty), které hrají klíčovou úlohu v imunitní odpovědi.
Mucin MUC13: Transmembránový glykoprotein, který se nachází na povrchu epitelových buněk zejména v trávicím traktu, kde tvoří součást ochranné hlenové vrstvy a přispívá k udržení integrity střevní bariéry.

O

Observační intervenční studie: Studie, ve které účastníci dostávají sledovanou intervenci a výzkumníci systematicky zaznamenávají změny v čase bez náhodného rozdělení do placebem kontrolovaných skupin.
Oxalát: ester kyseliny šťavelové přítomný v rostlinné stravě, který ve střevě částečně odbourávají specifické bakterie a v nadměrném množství může přispívat k tvorbě ledvinových kamenů.
Oxidace: Chemická reakce, při které látka ztrácí elektrony, což může vést k tvorbě nestabilních sloučenin poškozujících buňky.
Oxidační stres: Nerovnováha mezi produkcí škodlivých volných radikálů a schopností organismu je neutralizovat, což vede k poškození buněk a tkání.

P

p-hodnota: Statistická hodnota používaná při testování hypotéz. Pomáhá posoudit, nakolik jsou pozorované údaje kompatibilní s předpokladem, že mezi porovnávanými stavy není rozdíl.
p-krezylsulfát: Metabolit vznikající činností střevních bakterií z bílkovin, který se při selhání ledvin hromadí v krvi a je toxický.
Paradont: Soubor tkání, které drží zub v čelisti (dáseň, vazivo, kost), přičemž jeho zdraví úzce souvisí s ústním mikrobiomem.
Pasterizace: Pasterizace je šetrná tepelná úprava potravin a nápojů, jejímž cílem je zničení patogenních mikroorganismů a prodloužení jejich trvanlivosti bez výrazné ztráty výživových hodnot. Probíhá zahřátím produktu na přesně stanovenou teplotu pod bodem varu na určitou dobu, po které následuje rychlé ochlazení. Tato metoda účinně eliminuje choroboplodné zárodky, ale na rozdíl od sterilizace nezabíjí všechny neškodné spory, proto vyžaduje následné chlazení.
Patogen: Mikroorganismus (bakterie, virus, houba), který je schopný vyvolat u hostitele onemocnění.
Periferní krev: Krev cirkulující v celém těle mimo centrální systém (srdce, plíce), ze které se často odebírají vzorky k analýze.
Perinatální formulace PandA: Specifická kombinace probiotických kmenů podávaná nastávajícím matkám v pozdním těhotenství a novorozencům, která je navržena pro podporu vývoje imunitního systému a prevenci vzniku atopických onemocnění u dětí.
Perorální podání: Způsob podání léčiva nebo doplňku ústy do trávicího traktu.
Personalizovaná probiotika a personalizace: Přístup, při kterém se výběr probiotik přizpůsobuje individuálnímu složení mikrobiomu a zdravotnímu stavu konkrétního člověka.
Placebo: Placebo je inertní látka nebo neúčinný postup bez skutečných farmakologických účinků, který se v medicíně a výzkumu používá k porovnání s reálnou léčbou. Vyvolává prokazatelné zlepšení zdravotního stavu pacienta (tzv. placebo efekt), které je důsledkem psychologické víry v účinnost léčby a očekávání úlevy.
Postbiotikum: Přípravek z neživých mikroorganismů nebo jejich složek, který přináší zdravotní přínos. Izolovaný metabolit, například butyrát, postbiotikum není.Konsenzus ISAPP, Salminen a kol., 2021
Prebiotikum: Substrát, který selektivně využívají mikroorganismy hostitele a přináší to zdravotní přínos. Živí již přítomné bakterie. Vláknina není automaticky prebiotikum.Konsenzus ISAPP, Gibson a kol., 2017
Primární endpoint: Hlavní předem definovaný výsledek studie, podle kterého se hodnotí její hlavní výzkumná otázka.
Primární žlučové kyseliny: Žlučové kyseliny, které se syntetizují přímo z cholesterolu v játrech a vylučují se do trávicího traktu, kde napomáhají trávení a vstřebávání tuků, přičemž ve střevě slouží jako výchozí látka pro tvorbu sekundárních žlučových kyselin.
Princip komplementarity: Princip komplementarity je biologický a chemický princip vzájemného doplňování a přesného lícování molekul na základě jejich struktury a chemických vlastností. V molekulární biologii zajišťuje specifické párování dusíkatých bází v nukleových kyselinách (DNA a RNA), což je klíčové pro věrnou replikaci a přenos genetické informace. Stejně tak se uplatňuje při vazbě antigenů na protilátky nebo enzymů na jejich substráty.
Probiotikum: Živé mikroorganismy, které v přiměřeném množství poskytují hostiteli zdravotní přínos. Musí platit všechny podmínky zároveň: živé, definovaný kmen, dostatečná dávka a přínos doložený v humánní studii.
Proof of concept: Úvodní fáze výzkumu, jejímž cílem je získat první systematické údaje, ověřit proveditelnost konceptu a připravit podklady pro robustnější studii.
Propionová bakterie: Propionová bakterie (zástupce rodu Propionibacterium nebo Cutibacterium) je rod anaerobních nebo aerotolerantních bakterií, které produkují kyselinu propionovou jako hlavní produkt metabolismu. Tyto mikroorganismy jsou přirozenou součástí lidské kůže a trávicího traktu, přičemž hrají klíčovou úlohu například při zrání tradičních sýrů (např. švýcarského typu), kde svým kvašením vytvářejí charakteristickou chuť a typická oka.
Prospektivní neintervenční observační studie: Typ observační studie, při které se účastníci sledují směrem dopředu v čase, aniž by výzkumný protokol určoval léčebnou intervenci.
Prospektivní studie: Typ studie, při kterém se účastníci sledují směrem dopředu od předem stanoveného začátku výzkumu.
Protein: Základní stavební bílkovina organismu tvořená aminokyselinami, která zajišťuje strukturu, funkci a regulaci buněk.
Proteolýza/proteolytický: Enzymatický rozklad bílkovin na menší peptidy a aminokyseliny, který v trávicím traktu zajišťují trávicí enzymy hostitele i bakterie střevního mikrobiomu, přičemž kromě výživy buněk může při nadměrném příjmu nevstřebaných bílkovin vést k tvorbě potenciálně škodlivých metabolitů.

R

Randomizace: Náhodné zařazení účastníků do porovnávaných skupin s cílem snižovat systematické rozdíly mezi skupinami.
RCT: Randomized Controlled Trial – randomizovaná kontrolovaná studie, ve které jsou účastníci náhodně zařazeni do porovnávaných skupin.
Reaktivní forma kyslíku: Vysoce nestabilní molekuly kyslíku, které vznikají jako vedlejší produkt metabolismu a mohou poškozovat buněčné struktury.
Redoxní přeměna: Chemický děj zahrnující přenos elektronů mezi látkami, který je základem energetického metabolismu buněk.
Remise: Období chronického onemocnění, během kterého dochází k vymizení nebo výraznému zmírnění příznaků, přičemž choroba je pod kontrolou.
Respirační infekce: Infekční onemocnění dýchacích cest způsobené nejčastěji viry nebo bakteriemi.

S

Sekundární endpoint: Další předem definovaný výsledek, který doplňuje hlavní cíl studie a umožňuje sledovat širší obraz intervence.
Sekundární žlučové kyseliny: Žlučové kyseliny, které vznikají ve střevě chemickou přeměnou primárních žlučových kyselin působením enzymů střevních mikroorganismů a hrají důležitou úlohu v metabolismu a signalizaci.
Serotoninová dráha: Nervová a signální cesta využívající neurotransmiter serotonin, která reguluje náladu, spánek, trávení a komunikaci po ose střevo-mozek (přičemž většina serotoninu v těle se tvoří právě v trávicím traktu).
Sérový MK-7 a fekální MK-6/MK-7: Ukazatele hladin různých forem vitaminu K2 (menachinonů) v krvi (sérový MK-7) a ve stolici (fekální MK-6 a MK-7), které odrážejí jejich příjem ze stravy, vstřebávání a tvorbu přímo střevním mikrobiomem.
Sialidáza: Enzym, který štěpí kyselinu sialovou z povrchu buněk nebo hlenu, což mohou využívat některé bakterie ke kolonizaci střeva.
SIBO: Syndrom bakteriálního přerůstání v tenkém střevě, kdy se bakterie z tlustého střeva neúměrně přemnoží v tenkém střevě.
Skóre IBS-SSS (Irritable Bowel Syndrome Severity Scoring System) a GSRS: Skóre IBS-SSS (Irritable Bowel Syndrome Severity Scoring System) a GSRS (Gastrointestinal Symptom Rating Scale) jsou standardizované dotazníky pro hodnocení závažnosti příznaků syndromu dráždivého tračníku (IBS) a jiných gastrointestinálních onemocnění.
Skóre SCORAD: standardizovaný klinický nástroj (zkratka ze SCORing Atopic Dermatitis) vyvinutý pro komplexní posouzení rozsahu, intenzity a subjektivních příznaků (jako jsou svědění a poruchy spánku) při atopické dermatitidě. https://scorad.org/
Spora: Dormantní (spící), extrémně odolná forma bakterie, která jí umožňuje přežít dlouhá období v nepříznivých podmínkách.
Sporulující bakterie: Bakterie, která je schopná vytvořit vysoce odolnou sporu, aby přežila nepříznivé podmínky prostředí.
Spotřebitelská studie: Systematické sledování uživatelské zkušenosti a subjektivně hodnocených změn během používání zkoumaného produktu.
Statistická významnost: Statistické vyhodnocení toho, zda je pozorovaný rozdíl dostatečně výrazný vzhledem k variabilitě dat a zvolenému způsobu analýzy. Sama o sobě nevyjadřuje velikost ani praktický význam změny.
Stomatitida: Zánět sliznice ústní dutiny, který může mít infekční, autoimunitní nebo jiný původ.
Střevní bariéra: Funkční vrstva tvořená epitelovými buňkami a hlenem, která brání průniku patogenů a toxinů ze střeva do krevního oběhu.
Střevní epitel: Jednovrstevná výstelka vnitřku střev, která plní funkci vstřebávání živin a bariéry proti škodlivinám.
Střevní mikrobiom: Soubor střevních mikroorganismů, jejich genetického materiálu, funkcí a vztahů s prostředím hostitele.
Střevní mikrobiota: Společenství mikroorganismů žijících ve střevním prostředí.
Střevní motilita: Pohyb střev způsobený kontrakcemi svalů, který zajišťuje posun potravy trávicím traktem.
Střevní permeabilita: Míra propustnosti střevní stěny, která za normálních okolností selektivně propouští živiny a vodu, přičemž její narušená integrita umožňuje nežádoucí průnik toxinů a bakterií do krevního oběhu.
Supernatant: Tekutina, která zůstává nad usazeninou po odstředění směsi v laboratorních podmínkách, často obsahuje látky vyloučené bakteriemi.
Suplementace: Pravidelné užívání definovaného doplňku stravy nebo kombinace složek během sledovaného období.
Synbiotická intervence: Intervence kombinující živé mikroorganismy a substráty využívané mikroorganismy hostitele s cílem vytvořit vzájemně se doplňující efekt.
Synbiotikum: Živé mikroorganismy spolu se substrátem, který je živí — v jednom přípravku a se zdravotním přínosem. Konsenzus ISAPP, Swanson a kol., 2020
Systolický krevní tlak: Systolický krevní tlak je nejvyšší hodnota krevního tlaku naměřená v tepnách v okamžiku, kdy se srdeční sval (srdeční komora) stahuje a vypuzuje krev do krevního oběhu. V záznamu krevního tlaku představuje jeho první, vyšší číslo (např. 120 při hodnotě 120/80 mmHg) a odráží sílu, jakou srdce tlačí krev do cévního systému. Jeho dlouhodobě zvýšené hodnoty jsou jedním z hlavních rizikových faktorů pro vznik kardiovaskulárních onemocnění. Diastolický krevní tlak je nejnižší hodnota krevního tlaku naměřená v tepnách v okamžiku, kdy se srdeční sval po stahu uvolňuje a srdeční komory se opět naplňují krví. V záznamu krevního tlaku představuje jeho druhé, nižší číslo (např. 80 při hodnotě 120/80 mmHg) a odráží odpor cév v době, kdy srdce nečeká na další úder. Dlouhodobě zvýšené hodnoty diastolického tlaku také zatěžují kardiovaskulární systém.

T

TAG: TAG (Triacylglycerol) je hlavní forma tuků v lidském těle a stravě, která se skládá z jedné molekuly glycerolu navázané na tři řetězce mastných kyselin. Slouží především jako účinná energetická rezerva uložená v tukové tkáni, přičemž její zvýšená hladina v krvi patří mezi důležité kardiometabolické ukazatele rizika vzniku cévních a metabolických onemocnění.
Taxonomie: Taxonomie (taxonomický) je vědecká disciplína zabývající se klasifikací, pojmenováním a systematickým zařazováním organismů do hierarchických kategorií na základě jejich genetické, evoluční a morfologické příbuznosti. V biologii a mikrobiomu slouží k přesnému určení a členění druhů od nejširších skupin (jako jsou říše a kmeny) až po jednotlivé rody a druhy.
Těsné spojení (tight junction): Komplex bílkovin, který pevně spojuje sousední epitelové buňky ve střevě a vytváří nepropustnou bariéru proti průniku škodlivin.
Th1/Th2 signál (rovnováha Th1/Th2): Vzájemný poměr a signální rovnováha mezi dvěma hlavními podskupinami pomocných T-lymfocytů (Th1 zodpovědnými za buněčnou imunitu proti vnitrobuněčným patogenům a Th2 zprostředkujícími protilátkovou a alergickou odpověď), jejíž dlouhodobé narušení ve prospěch Th2 signálu je klíčovým faktorem při vzniku alergií a atopických onemocnění.
TLR4: TLR4 (Toll-like receptor 4) je klíčový membránový receptor imunitního systému, který patří do rodiny receptorů rozpoznávajících vzory (PRR). Jeho hlavní úlohou je detekovat přítomnost patogenů v organismu, přičemž specificky rozpoznává lipopolysacharidy nacházející se na vnější membráně gramnegativních bakterií. Po navázání tohoto podnětu spouští silnou zánětlivou a imunitní odpověď zaměřenou na eliminaci infekce.
TNF-α: Významný prozánětlivý cytokin, který spouští a reguluje zánětlivou reakci organismu.
Tryptofan: Esenciální aminokyselina, ze které střevní bakterie mohou vyrábět látky ovlivňující náladu a imunitu.

U

Ulcerózní kolitida: Chronické zánětlivé onemocnění postihující vnitřní výstelku tlustého střeva a konečníku, které se projevuje tvorbou vředů, bolestmi břicha a průjmy, přičemž úzce souvisí s poruchami imunity a střevního mikrobiomu.
Uremický toxin: Látka (často produkt metabolismu bílkovin a střevních bakterií), která se při snížené funkci ledvin hromadí v krvi a tkáních a působí toxicky na různé orgánové systémy v těle.
Urogenitální: Urogenitální je přívlastek označující souhrn orgánů močové a pohlavní soustavy, které jsou v lidském těle anatomicky a funkčně úzce propojené. V medicíně a mikrobiologii se tento pojem nejčastěji používá v souvislosti s urogenitálním traktem a jeho slizničním mikrobiomem, který hraje klíčovou úlohu v obraně proti infekcím a při udržování zdravého vnitřního prostředí.

V

Vaginitida: Vaginitida (zánět pochvy) je zánětlivé onemocnění poševní sliznice nejčastěji způsobené přemnožením kvasinek, bakterií nebo parazitů v důsledku narušení přirozeně kyselého prostředí. Projevuje se nepříjemným svěděním, pálením, zarudnutím a změnou charakteru vaginálního výtoku. Vzniká vlivem faktorů, jako jsou antibiotická léčba, hormonální výkyvy či oslabená imunita.
Venózní: Týkající se žil nebo žilního systému, kterým proudí krev směrem k srdci.
Vulvovaginální kandidóza: Kvasinková infekce vnějších rodidel a pochvy způsobená nejčastěji druhem Candida albicans.

Z

Žlučové kyseliny: Steroidní sloučeniny vyráběné v játrech z cholesterolu, které se vylučují do střeva, kde usnadňují trávení a vstřebávání tuků.

Β

β-galaktozidáza: Enzym, který katalyzuje štěpení mléčného cukru (laktózy) na jednodušší cukry (glukózu a galaktózu), přičemž ho produkuje lidský organismus i některé střevní a probiotické bakterie k usnadnění jejího trávení.