PCOS mění název na PMOS: Co o syndromu polycystických ovarií odhalil výzkum střev

Obr. 1: Přechod od PCOS k PMOS a jeho komplexní vliv na organismus. Infografika znázorňuje historickou změnu názvu ze Syndromu polycystických ovarií (PCOS) na Syndrom polyendokrinního metabolického ovaria (PMOS). Toto onemocnění již není vnímáno pouze jako lokální gynekologický problém vaječníků, ale představuje komplexní endokrinní a metabolickou poruchu, v níž hraje klíčovou roli osa mezi střevním mikrobiomem (střevní dysbiózou), hormonální nerovnováhou (zvýšené hladiny androgenů) a metabolickými změnami (inzulinová rezistence a systémový zánět).

Proč tato změna po desítkách let? Původní název byl zavádějící. Naznačoval, že jádrem problému jsou cysty na vaječnících. Věda však prokázala, že nejde o žádné abnormální cysty (jedná se pouze o nevyvinuté folikuly) a onemocnění rozhodně není jen gynekologickou záležitostí. Nový název PMOS konečně správně vystihuje realitu: jde o komplexní hormonální (endokrinní) a metabolickou poruchu, která celosvětově postihuje více než 170 milionů žen (1) (obr. 1).

Příznaky a diagnostika: Na co si dát pozor?

PMOS se projevuje pestrou škálou symptomů, které často ztěžují včasnou diagnostiku. Mezi hlavní varovné signály patří:

• Nepravidelný menstruační cyklus nebo úplná absence ovulace.
• Projevy hyperandrogenismu (zvýšené hladiny mužských hormonů) – akné, řídnutí vlasů či nadměrné ochlupení (hirsutismus).
• Metabolické komplikace – nevysvětlitelné přibývání na váze a obtížné hubnutí.

Diagnostika se opírá o klinické vyšetření hormonů, sledování ovulace a sonografii vaječníků, přičemž moderní přístup se již striktně nezaměřuje pouze na reprodukční orgány, ale hodnotí pacientku komplexně včetně jejího kardiometabolického rizika (2).

Klíčový hráč v pozadí: Střevní mikrobiom

Jedním z nejzajímavějších směrů moderního výzkumu PMOS je osa střevo–vaječníky. Studie potvrzují, že ženy s tímto syndromem vykazují výraznou střevní dysbiózu (narušení rovnováhy mikrobiomu) (obr. 3). Dochází u nich ke snížení diverzity prospěšných bakterií a k přemnožení patogenních kmenů (3, 4).

Tento stav přímo podporuje dva hlavní mechanismy PMOS:

1. Inzulinová rezistence: Dysbióza vede ke zvýšené propustnosti střev. Toxické látky (lipopolysacharidy) pronikají do krevního oběhu a vyvolávají chronický nízkoúrovňový zánět, který blokuje inzulinové receptory (4) (obr. 1 a obr. 3).
2. Hormonální nerovnováha: Určité střevní bakterie (tzv. estrobolom) ovlivňují metabolismus a recyklaci estrogenů a androgenů v těle (3, 4, 5) (obr. 1 a obr. 3).

Obr. 3: Obrázek ilustruje jeden z klíčových mechanismů, kterým může střevní dysbióza přispívat k rozvoji a přetrvávání PMOS – prostřednictvím zvýšené propustnosti střev, systémového zánětu a následné hormonální nerovnováhy.

Možnosti léčby a nová naděje v probiotikách

Jelikož je PMOS komplexní onemocnění, jeho léčba vyžaduje multidisciplinární přístup. Standardně zahrnuje úpravu životního stylu (nízkoglykemickou stravu, silový trénink), farmakologickou podporu citlivosti na inzulin (např. metformin) (4) či symptomatickou léčbu zaměřenou na hormonální regulaci. Nejnovější klinické studie (publikované ve ScienceDirect a PubMed) však ukazují, že cílená modulace mikrobiomu dokáže přímo ovlivnit metabolické i hormonální parametry.

• Optimalizace zpracování cukrů: Nerovnováha ve střevě přímo zhoršuje způsob, jakým tělo reaguje na přijatou stravu. Cílená obnova mikrobiomu pomáhá obnovit přirozenou citlivost buněk na inzulin. Pro pacientky to v praxi znamená stabilnější hladinu energie během dne, omezení náhlých chutí na sladké a efektivnější kontrolu tělesné hmotnosti (obr. 4) (4).
• Snížení hladiny androgenů: Úprava střevního prostředí vede ke snížení hladiny volného testosteronu a ke zklidnění nadměrné produkce mužských hormonů ve vaječnících. To má přímý vliv na zmírnění projevů akné a hirsutismu (nadměrného ochlupení) (obr. 4) (4).
• Potlačení systémového zánětu: Probiotika pomáhají obnovovat rovnováhu střevní mikrobioty, a tím snižují hladiny zánětlivých markerů v organismu, které jinak projevy PMOS zhoršují (obr. 4) (4).

Obr. 4: Zdravý střevní mikrobiom může příznivě ovlivňovat metabolické i hormonální procesy při PMOS. Obnovení mikrobiální rovnováhy podporuje lepší citlivost na inzulin, zmírňuje zánět a může přispět ke snížení projevů hormonální nerovnováhy.

Cílená podpora: Které probiotické kmeny skutečně pomáhají?

Mezi nejlépe prozkoumané patří kombinace následujících druhů:

• Lactobacillus acidophilus a Bifidobacterium bifidum: Tyto kmeny prokazatelně snižují hladinu inzulinu nalačno a zlepšují skóre HOMA-IR (ukazatel inzulinové rezistence). Mechanismus spočívá v produkci mastných kyselin s krátkým řetězcem (SCFA), které aktivují receptory ve střevě a stimulují vylučování hormonu GLP-1, čímž zvyšují citlivost buněk na inzulin (6).
• Lactobacillus rhamnosus (např. GG): Významně přispívá k obnově těsných spojů střevní bariéry (tight junctions). Tím zabraňuje „prosakování“ endotoxinů do krevního oběhu a potlačuje chronický zánět, který by jinak stimuloval vaječníky k nadměrné produkci androgenů (6, 7).
• Lactobacillus casei: Ve studiích prokázal schopnost snižovat hladinu volného testosteronu a regulovat SHBG (globulin vázající pohlavní hormony), což přímo vede ke zmírnění projevů akné a hirsutismu (6, 8).

Cílená suplementace těchto probiotických kmenů se tak vedle úpravy stravy stává jedním ze základních pilířů moderního a kauzálního (na příčinu zaměřeného) managementu PMOS.

Odborné zdroje a reference:

1. Teede, H. J., et al. (2026). Polyendocrine metabolic ovarian syndrome, the new name for polycystic ovary syndrome: a multistep global consensus process. In The Lancet, 407: 2329-2339. https://www.thelancet.com/journals/lancet/article/PIIS0140-6736(26)00717-8/fulltext
2. Teede, H. J., et al. (2023). The International PCOS Network Recommendations from the 2023 international evidence-based guideline for the assessment and management of polycystic ovary syndrome. In Eur J Endocrinol. 189:G43-G64. https://academic.oup.com/ejendo/article/189/2/G43/7242362?guestAccessKey=
3. Li, J., et al. (2025). Exploring the interactions of gut microbiome and metabolites in polycystic ovary syndrome: a review. In Microbiological Research. 301: 128309. https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S094450132500268X
4. Sun, Y., et al. (2023). Gut microbiota dysbiosis in polycystic ovary syndrome: Mechanisms of progression and clinical applications. In Front Cell Infect Microbiol.13:1142041. https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC9998696/
5. Ashonibare, V. J., et al. (2024). Gut microbiota-gonadal axis: the impact of gut microbiota on reproductive functions. In Front Immunol. 15:1346035. https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC10933031/#abstract1
6. Miao, C., et al. (2021). Effects of probiotic and synbiotic supplementation on insulin resistance in women with polycystic ovary syndrome: a meta-analysis. In J Int Med Res. 49(7):3000605211031758. https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC8320576/
7. Li, Y., et al. (2023). Effects of probiotics, prebiotics, and synbiotics on polycystic ovary syndrome: a systematic review and meta-analysis. In Crit Rev Food Sci Nutr. 63(4):522-538. https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/34287081/
8. Behroozilak, T., et al. (2026). Effect of Probiotic Supplementation on Reproductive Outcomes of Women With Polycystic Ovary Syndrome Who Are Candidates for Intrauterine Insemination: A Randomized, Double-Blind, Placebo-Controlled Trial. In Endocrinol Diabetes Metab. 9(2):e70185. https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC12956837/